Sabrage (sekání sektů) Publikováno 20. 11. 2016

Slovo sabrage pochází od francouzského jména pro šavli (le sabre), sloveso „sabrer“ pak značí „posekat“ nebo „sekat šavlí“. Sabráže je prudce elegantní a vysoce nebezpečný způsob odzátkování lahve šumivého vína. Jediným švihem šavle se totiž odsekne koncová část hrdla i se zátkou. Tlak uvnitř lahve v součinnosti s kinetickou energií šavle způsobí krásně čistý lom na konci hrdla a následné uvolnění přetlaku vyplaví eventuální drobné střípky. Správně provedená sabrage je poměrně bezpečná a představuje zaručený prostředek, jak obzvláštnit jakoukoliv slavnostní příležitost. Historie sabrage sahá do Francie v období napoleonských válek. 

K původu zvyku sabráže se váže mnoho zkazek. Jedna z nich hovoří o tom, že v době vlády Napoleona byla Madame Clicquot, majitelka a vedoucí vinařství, častou hostitelkou bujarých skupinek vojenských důstojníků. Když vojáci odjížděli z pitek, obdrželi vždy láhve šampaňského na cestu. Při jízdě na koňském hřbetě bylo však obtížné a pracné otevírání sektů, proto tasili šavle a hrdla lahví švihem stínali. Jiná verze tvrdí, že Napoleonovi husaři se po vítězstvích rádi opíjeli, zdržovat se otevíráním lahví asi nechtěli a rovnou jejich hrdla sekali šavlemi, často ještě od krve nepřátel. Samotné sekání lze provést jak bodnými či sečnými nástroji, ale lze také použít i různé nevšední sekací nástroje. Z těch nejzajímavější lze zmínit sklenici na sekt, podšálek, talíř, popelník, svícen, podkovu, tágo, golfová hůl, klíč od sklepa, krojové čižmy aj.